Podcast #05 Prevence zranění v BJJ

Pátá episoda Raw Jiu Jitsu Podcastu o prevenci zranění pro BJJ pomocí cvičení a necvičení!

Co v tomto dílu řeším?

  • obnovu reflexivní stability a síly
  • cvičení v centrovaných a decentrovaných polohách
  • pohyb v přírodě a akrobacii
  • zakázané techniky na tréninku
  • využití správné techniky ve sparringu
  • disciplínu atd.

Podcast je k dispozici na SoundCloud, Spotify, Apple Podcast a Google Podcast pod názvem Raw Jiu Jitsu.

Zmíněné odkazy:
Resety a obnova pohybu https://youtu.be/v50wVfLOeEY
Katy Bowman a kniha Move your DNA https://amzn.to/3agUHnO


Podcast #04 Doporučené posilovací cviky pro BJJ

Čtvrtá episoda Raw Jiu Jitsu podcastu je tu. Dnes opět solo, odpovídám na otázku – Jaké posilovaci cviky bys doporučil zvláště pro BJJ? (u kterých je největší přenositelnost ve smyslu zlepšení BJJ)?

Zmíněné odkazy:

From Russia with Tough Love by Pavel Tsatsouline amzn.to/2VpZYp5

Self Mastery: Solo BJJ Training Drills by John Danaher bit.ly/2VZL8oz

Trénink ruských zápasníků youtu.be/QTDfqkMbydo

Podcast #03 Jak často a co trénovat pro BJJ – Koronavirus edice

V této „solo“ episodě odpovídám na dotaz – jak často a co trénovat pro BJJ a zaměřuji to na současnou karanténu.

Zmíněné odkazy:

Katy Bowman a kniha Move your DNA www.amazon.com/Move-Your-DNA-Res…ent/dp/0989653943

Pavel Tsatsouline a článek How to Train Against a Virus www.strongfirst.com/how-to-train-against-a-virus/


Domácí pohoda v karanténě

Válím se doma v době vyhlášené celostátní karantény.

Pohodička?

Jak pro koho.

Záchranou v těchto časech může být dobrá kniha, podcast nebo třeba chytrá mobilní aplikace.

Zde jsou mnou doporučené zdroje, které vám mohou pomoci nejen s překonáním této doby, ale také s přípravou na další krize, které jistě ve vašem životě nastanou.

Uvedené knížky, resp. jejich autoři, píšou o běžných věcech, od kterých se společnost možná snaží úplně izolovat. O samotě, bolesti nebo smrti. Také o egu, sobeckosti a lásce. Autoři mě opakovaně nutí k zamyšlení. Zpochybňují moje uvažování a celkové vnímání světa. V dobrém smyslu.

Níže doporučená mobilní aplikace představuje intuitivní úvod do meditace. Přináší více „západní“ pohled na věc a lekce jsou tak pro většinu z nás lépe stravitelné.

1) Bdělost, Anthony de Mello

Knížka je pro mě naprosto úžasná. Takové uklidňující čtení. Vtipné radostné. Někoho autor může frustrovat, někoho osloví. Kapitola o sobectví a závislostech mě hodně pobavila. Pravidelně to testuji v terénu a knihu opakovaně čtu.

2) Zenová mysl, mysl začátečníka – Všední hovory o zenu, Shunryu Suzuki

Knížce jsem dlouho nemohl přijít na chuť, ale nakonec to stálo za to. Jako s pivem. Nemám k tomu moc co dalšího napsat. Snad jen to, že jsem se přiblížil k pochopení jedné důležité otázky, zmíněné ve filmu The King of the Kickboxers (v ČR Karate Tiger 4) 😀

Prang se ptá svého žáka Jacka: „slyšíš tleskání jedné ruky?“

3) Stillness Is the Key, Ryan Holiday

Tohle je úplně jiné čtení a někoho možná osloví víc než předchozí tituly. Autor píše o známých osobnostech a jejich zvyklostech, o jakémsi zpomalení, zklidnění, omezení. Kniha se může zdát více praktická. Autor sám je protagonistou praktické filosofie dávných stoiků a za pozornost stojí, kromě této knihy, i jeho YouTube kanál.

4) Waking Up app by Sam Harris

Sam Harris je můj oblíbený člověk. Má perfektní přednášky, podcast a tuhle aplikaci do telefonu. Appka je placená, ale k dispozici je zkušební verze. Kromě tzv. řízených meditací zahrnuje i celou řadu teoretických přednášek. Zkuste si poslechnout třeba tyto:

  • The Cure for Boredom
  • Solving Problems
  • Free Will 1
  • Free Will 2
  • The Lessons of Death

Koronavirus v ČR a BJJ

Předpokládám, že toto budou číst primárně lidé zabývající se BJJ. Pokud s článkem nebudete souhlasit, je to naprosto fajn. Já nevím co je správně.

SMS, messenger, diskuzní fóra. Všemi způsoby se mě lidé ptají na možnosti tréninku jiu jitsu a to v době pandemie koronaviru SARS-CoV-2.

Česká vláda vydala 12. 3. 2020 řadu preventivních opatření a jedním z nich je uzavření sportovišť. Proto jsme s kolegy tentýž den uzavřeli naše tělocvičny Choketopus Gym v Praze. Ano, do 30 osob je trénink možná „go“, možná bude ale brzy „no go“.

Řada lidí se v tom momentálně snaží najít různé kličky, s cílem nařízení záměrně nepochopit nebo nějak obejít.

Jak se k tomu stavím já?

Tak úplně po pravdě, chtěl jsem zrušit své tréninky BJJ tentýž den a to bez ohledu na zásah vlády. Zdroje, kterým důvěřuji, hovoří celkem jasně. Je nutné zpomalit šíření tohoto viru. Pokud sledujete situaci, tak není těžké si uvědomit, že tu možná nemáme jen přes 100 nakažených, ale spíš tak 10-20x více nakažených. Podívejte se sami na vývoj situace v Číně. Poslechněte si Roganův podcast s Dr. Michaelem Osterholmem, mrkněte co říká Sam Harris, jak se k tomu staví Peter Attia, Tim Ferriss, nebo Naval Ravikant. Koukněte na Twitter, sledujte třeba Marginal Revolution, nezůstaňte jen u Seznam.cz nebo u Novinek. Skvělý je také This Podcast Will Kill You, kde se hodně dovíte o historii těchto nemocí.

„Jsem zdravý, silný a mladý, na tohle seru!“

Ok, až si kámo vyhodíš koleno, žebro, nebo se ti objeví stafylokok na koulích, tak budeš velmi rád, když situace našeho zdravotnictví nebude vypadat jak v Itálii. Co rodiče? Máma že je starší žena a kuřačka? Táta má vysoký tlak? Ok, dej si trénink s 29 lidmi co daný problém třeba úplně ignorují, dej si to 2x denně 5x v týdnu. Co se sejít třeba v Poliklinice Prosek, kde máme gym a denně se tam protočí stovky nemocných? Tak jo a pak si rovnou zajeď na rodinnou oslavu.

„Richarde panikaříš, strach je nepřítel.“

Věř mi, že tohle píšu a mám stejný „poker face“ jako když se mi snažíš urvat nohu na žíněnce.

Ten muž neznal strach a sežrali ho vlci.

Druhý muž strach znal, ale nechal se kompletně paralyzovat. Nevyšel z jeskyně, žil dlouho, ale bídně.

Třetí muž věděl, že strach je dobrý nástroj a využil ho pro svůj prospěch.

Co je panika?

Buď ten třetí. Udělej si pořádný vlastní průzkum. Přemýšlej a zkus pochopit, že BJJ je pro přenos úplně ten nejhorší sport, nebo jeden z nich. Čím více případů nakažených, tím více omezení ze strany vlády, nedostatek kvalitní lékařské péče a bůhví čeho ještě. Budeš mít za měsíc – dva kde trénovat?

Nebezpečné „barefoot“ chození

barefoot

Řada lidí v mém okolí projevuje zájem o tzv. „barefoot“ obuv a chůzi naboso. To je dobře! Na druhou stranu je u některých vidět, že celá problematika je stále nepochopena, a že někteří budou svůj neblahý fyzický stav nadále zhoršovat díky nedostatečné informovanosti anebo spěchu.

V oborech jako fyzioterapie nebo ortopedie se mezi sebou přou 2 strany. Jedna strana říká, že chůze naboso je špatná nebo snad zbytečná, a proto je v pořádku nohy „zasádrovat“ pevnou obuví. Druhá tvrdí pravý opak, tedy prosazuje „barefoot“ boty a jakousi přirozenost. Výrobci minimalistických bot přísahají na spásné vlastnosti jejich produktů a běžně prodávají 1 pár klidně za 5 a více tisíc.

„Barefoot“ obuv je bota s velmi tenkou podrážkou, asi 3-5 mm, bez podpatku s širokou špičkou pro volný pohyb prstů a je velmi ohebná. Minimalistická bota má podobné parametry, ale podrážka bývá silnější, typicky 6-10 mm.

Dle mého názoru, níže zmíněné platí:

  • Správně fungující chodidla jsou jedním ze základních pilířů správného a zdravého pohybu

  • Správný a zdravý pohyb je základem pro život bez omezení a optimální atletický výkon ve sportu

  • Častá chůze naboso (v barefoot nebo minimalistické obuvi) je nutnost. Většina lidí však na to není připravena.

Dobrý stav chodidel je pro člověka důležitý. Na toto téma byla napsána řada článků a mnoho knih. Zajímavé čtení v češtině může být kniha Zdravá chůze po celý život od Christiana Larsena, nebo Dynamická chůze od Jana Veselého. Především Larsenova kniha poskytne řadu užitečných informací. Dočtete se třeba, že při skoku do dálky musí tělo absorbovat váhu rovnající se skoro jedné tuně, nebo že během maratonu činí zátěž na jednu nohu až 2 500 tun (při špatné běžecké technice je to docela síla ne?). Autor zdůrazňuje nutnost časté chůze a jsou zde vysvětleny základní cviky pro chodidla, které na takovou chůzi tělo připraví. Top informace však přináší Dr. Katy Bowman, specialistka na biomechaniku, která se proslavila hlavně díky podcastům zaměřeným na pohyb, fitness a bojové sporty.

Věděli jste, že na noze je celkem 28 kostí a 33 kloubů?

Dle Katy jsou lidé naprogramováni na pohyb. Běžně nošenou pevnou obuv vnímá jako sádru, kterou dostanete u doktora pokud si něco zlomíte. 28 kostí a 33 kloubů na noze se přestane pod vlivem pevné obuvi hýbat. Jakýkoli „zabetonovaný“ segment lidského těla po nějakém čase ochabne. Nevěříte? Dejte si paži do sádry na 3 týdny. Pak bude oproti té druhé vypadat jako nudle a na jakýkoli symetrický silový výkon zapomeňte. Smutné je, že lidem – dětem se nohy sádrují prakticky od chvíle co se na nohy postaví. Na 3 týdny by to problém asi nebyl, ale na roky nebo dokonce desítky let?

Co se tedy potom s nohou děje. Noha slábne, nevyvíjí se tak jak bylo zamýšleno a často se deformuje. Typicky se potom diagnostikuje podélně či příčně plochá noha nebo třeba vbočený palec či kladívkovité prsty. Deformace někdy bolí, jindy ne, ale tak jako tak noha postiženého již neplní svojí funkci, případně může negativně ovlivňovat něco ve vyšších patrech na těle člověka.

Na obrázku č.1 níže je vidět co se může stát pokud není noha dobře zformována.

talotarsal joint
převzato z https://www.slideshare.net/megdpm/economic-impact-of-talotarsal-joint-dislocation

Na čelním pohledu vlevo je vidět, že jedna noha není ve správné ose, v porovnání s postavou vpravo, a jakým způsobem toto ovlivňuje zbytek těla. Bolesti kolen nebo kyčlí? Zatuhlá krční páteř? Asi nelze brát chodidla jako jediného viníka, ale zároveň by bylo hloupé se věnovat pouze terapii krční případně hrudní páteře že?

Problémů je však více. Co třeba podpatky viz obrázek č.2 níže? Katy ve své knize Whole body barefoot ukazuje, že podpatky nemusí být ani moc vysoké, záleží totiž i na výšce postavy a délce nohy daného člověka.

  • Čím vyšší podpatek, tím víc je tělo vychýleno vpřed (typické pro ženy).

  • Čím vyšší postava, tím víc je tělo vychýleno vpřed (muži mají obvykle nižší podpatky než ženy, ale jsou v průměru o několik cm vyšší).

  • Čím kratší noha, tím víc je tělo vychýleno vpřed (děti mají velmi krátké nohy a podpatek byť jen 2 cm ovlivní jejich tělo daleko více než 2 cm u dospělého).

Vidíte jak musí tělo kompenzovat podpatky na obrázku níže? Představte si, že chodíte většinu vašeho života z kopce (což podložení paty simuluje). Není nic špatného na chůzi z kopce, ale pořád? Tělo je adaptabilní a přizpůsobí se podnětům, kterým je nejčastěji vystaveno.

podpatky

Zmíněné deformace a kompenzace v důsledku nízké aktivity a nepřirozeným podmínkám zhoršují kvalitu života. Objevuje se ztuhlost a slabost v různých segmentech těla.

Strečink lýtek, zadních stehen nebo kyčlí nefunguje? Může to být i tím, že stále nosíte podpatky?

Proč ta ztuhlost? Vidíte na obrázku č. 2 vpravo jak je paní stále mírně pokrčená v kolenou? Ti co někdy pumpovali bicepsy ví, že je někdy problém druhý nebo třetí den natáhnout paži, dostat loket do plné extenze. Ti co takto pumpují dlouhodobě a nevěnují se dostatečné kompenzaci (třeba by mohli dělat něco na triceps, strečovat a taky pumpovat méně), paži do extenze nedostanou ať se snaží sebevíc. Znáte ty svalovce co chodí s pažemi od těla pokrčenými v loktech jako by tam nosili melouny? Co se děje s kloubem, který má mít určitý pohybový rozsah a nejednou jsou okolní tkáně doslova zabetonovány nevhodným životním stylem nebo cvičením? Rozsah pohybu v kloubu se zmenšil díky nově nastaveným délkám svalů a kloub „zrezivěl“ tak jako panty ve dveřích, se kterými nikdo dlouho nehýbal. To co se může přihodit lokti během cvičení se stejně tak děje v kolenním kloubu při nošení podpatků. Šíří se to dále do kyčlí, bederní páteře atd. Rozdíl je v tom, že v případě nošení podpatků je intenzita zatížení menší, ve srovnání s cvičením v posilovně, zátěž je to však dlouhodobá a rozhodně se nastřádá s devastujícím efektem. Různé segmenty těla potom tuhnou a bolí, vzniká začarovaný kruh.

Zhoršená mobilita a omezující bolest má bez pochyb vliv na kvalitu života. Dle některých lékařů je špatná pohyblivost spojena se svalovou atrofií a řídnutím kostí v pokročilém věku. Je pak jednou z častých příčin předčasného úmrtí pacientů.

Představte si sílu (nebo spíš slabost) čelního kopu (front kick) bez dostatečné extenze v kyčli a pohybu boků vpřed.

Teď pro sportovce. Jaký vliv může mít situace z druhého obrázku na atletický výkon ve sportu? Příkladem může být následující. Vidíte u paní vpravo její kyčle? Nejsou dlouhodobě v extenzi že? V jakém stavu budou flexory (ohybače), které tady v kombinaci s častým sezením dostávají na frak? Dostane dotyčná osoba kyčel do plné extenze pokud bude chtít? Možná že ne. Představte si sílu (nebo spíš slabost) čelního kopu (front kick) bez dostatečné extenze v kyčli a pohybu boků vpřed. Skvělý článek na téma kyčle a vliv na sportovní výkon si můžete přečíst zde.

A co třeba efektivní a ladný pohyb na špičkách při stínování nebo sparingu? No s bolavýma a ztuhlýma plácačkama (říkám tak plochým nohám) na to zapomeňte. Možná netušíte, že vašeho limitu nebylo ani zdaleka dosaženo. Kromě toho se někteří trenéři domnívají, že většinová porce síly pro úder, výskok apod. je generována právě v chodidlech. Nick Curson, kondiční trenér bývalého UFC šampiona Rafael Dos Anjose, kdysi zmínil, že jsou to chodidla, kterým by měl atlet věnovat velkou pozornost.

Vaše nohy už nejsou přirozené a stejně tak není povrch před vámi!

Nejeden by se teď domníval, že chůze naboso je nutnost a přirozenost. Dotyčný zakoupí minimalistické boty a začne chodit, v horším případě rovnou běhat. V předchozích bodech však byly zmíněny některé zásadní problémy. Lidé v naší společnosti nosili celý život boty pevné, případně s podpatkem či s určitým sklonem. Nohy tak ochably, mohly se deformovat a dnes neplní správně svoji funkci. Nelze tedy očekávat, že nohy, které jsou vychýlené z osy, se vychýlenou chůzí srovnají. Naopak je nutné dostat se do správné linie a postupně přidávat na zátěži.

Katy doporučuje začít v domácích podmínkách. Nohy lze masírovat pomocí nějakého míčku, hýbat s prsty, zkoušet pracovat na vyrovnání rotace dolních končetin ve stoje. Dále strečovat lýtka, zadní stranu stehen, zatěžovat nejprve jednu a pak druhou končetinu, pracovat na rovnováze. Později trénovat chůzi v botách s nižším podpatkem (pokud byl nošen) a postupem času ho zmenšit až úplně odstranit. Nakonec přejít na minimalistickou obuv a propracovat se k barefoot chození. Běh je až na posledním místě. Uvědomte si, že příprava může zabrat měsíce!

Poslední důležitý bod se týká povrchu před vámi. Ve městě není přirozený, je pro nohy a tělo naprosto nevyživující. Tvrdá placka kolem neposkytuje řadu stimulů nutných pro vývin a zachování silných zdravých nohou. Proto jsou vhodné pravidelné vycházky v přírodě někde mezi kameny, přes kořeny stromů, na měkké trávě a na tvrdých oblázcích. Pestrost je klíčem.

Doporučenou knihou k přečtení je jednoznačně „Whole Body Barefoot“ od Katy Bowman k zakoupení zde.

Výborný obchod s širokou nabídkou obuvi a poradenstvím je obchod NaturalSelection.

Trénink MMA – platforma profíka

sherk_vs_tyson

Nemám rád tréninky bez jakékoli koncepce. Každý to asi zažil. Přijdete si zacvičit a třeba v pondělí děláte to, ve středu ono, další trénink zase něco úplně jiného a to už jste mezitím zapomněli co se drilovalo na začátku týdne. Běžné je i to, že fyzičku máte na turnajích ohromnou a přitom zbytečně trávíte 3 hodiny v týdnu kruháčem, nebo vás někdo vypne 1 týden před dalším důležitým zápasem.

Je jasné, že z zpočátku věci obvykle šlapou, resp. sportovec vidí jakýsi posun vpřed ať dělá prakticky cokoli. Postupem času se však progres zastaví a nebo se člověk začne i určitým způsobem zhoršovat. Častá zranění, přetrénování, četné pohyb omezující bolesti, klesající výkonnost na turnajích, náchylnost na KO, poruchy soustředění, poruchy paměti, deprese atd. Nemít ve věcech alespoň trochu pořádek je nejen kontraproduktivní co se rychlosti zlepšování bojovníka týče, je to ale i velmi nebezpečné!

V první řadě je třeba určit alespoň základní časově omezená období, ve kterých bude sportovec trénovat různým způsobem. Nejjednodušší je vytvořit řekněme roční tréninkový cyklus. V tomto cyklu je např. známo, že bojovník bude mít celkem 3 profesionální MMA zápasy, tedy 1 zápas každé 4 měsíce. Výchozím měsícem je v tomto příkladu začátek ledna.

Bojovníkovi skončilo přechodné období, kdy byla dvoutýdenní „pohodička“ a začíná přípravná fáze po zotavení se z předchozího prosincového zápasu. Scénář by v tomto příkladu mohl vypadat takto:

V tuto chvíli se ví, že daný borec sice zápas vyhrál, ale velkou slabinou byla např. jeho síla. Ať už při zápase na turnaji, tak i na žíněnce během tréninku, bojovník je prostě relativně slabý na svoji váhovou kategorii. Přípravná fáze bude tedy soustředěna na tuto slabinu a vzhledem k tomu, že další zápas je poměrně daleko, lze problému věnovat více pozornosti. Nyní se proto vybere vhodný posilovací nástroj(e), aplikují správné principy silového tréninku, nastaví rozumný program a bojovník určitě zesílí. A právě nyní přichází milionová otázka, kolik času věnovat cvičení v posilovně a  kolik času trávit na žíněnce? Vysoce individuální, je ale dobré mít určitou osvědčenou šablonu a od té se odrazit. Následující návod jsem konzuntoval s MMA trenérem Gregem Nelsonem v americkém MMA oddílu The Academy, který podobným systémem připravoval např. UFC šampiona lehké váhy Seana Sherka.

V MMA je potřeba (kick)boxovat, zápasit v postoji i na zemi. Trénink lze rozdělit např. takto:

  • Trénink na lapách (lapy)
  • Grappling
  • MMA drilování
  • MMA sparring

Potom by týden mohl vypadat třeba takto: 3x v týdnu Lapy, 3x v týdnu Grappling, 3x v týdnu MMA drilování, 3x v týdnu MMA sparring, 4-5x v týdnu posilování.

Sám mám vyzkoušeno, že trénovat 4-5x v týdnu benchpress a mrtvý tah s velkou činkou mě rozhodně neutavilo.

Je to moc? Pokud to s MMA myslíte vážně, tak tohle je normální platforma profíka. Netvrdím ale, že každý trénink trvá 2 hodiny, a že pokud člověk není pokaždé úplně na kaši, tak jako by netrénoval viz. zde.

Nyní je nutné stanovit objem a intenzitu. Nechám stranou silový trénink, kde jedinou podmínkou je, aby sportovec zesílil, ale nebyl z tréninku úplně uvařený. Profesor Zatziorsky říká: „udělat co nejvíce práce kolik je jen možné, ale zůstat co nejvíce odpočatý“. Master SFG Doug Nepodal mi jednoznačně odsouhlasil jednoduchý protokol PTTP pro bojovníky MMA, který předchozí myšlenku splňuje velmi dobře. Sám mám vyzkoušeno, že trénovat 4-5x v týdnu benchpress a mrtvý tah s velkou činkou mě rozhodně neutavilo. Je to ale jen jeden ze způsobů a nemusí to nutně sednout každému. Zároveň toto nelze aplikovat věčně!

Jak by mohl vypadat týden v přípravném období?

Pondělí: ráno Posilování; odpoledne Grappling 8×5 min + Lapy 5×5 min

Úterý: ráno Posilování; odpoledne MMA sparring 8×5 (na 50-60%); večer MMA drilování 30-45 min

Středa: odpoledne Grappling 8×5 min + Lapy 5×5 min

Čtvrtek: ráno Posilování; odpoledne MMA sparring 8×5 (na 50-60%); večer MMA drilování 30-45 min

Pátek: ráno Posilování; odpoledne Grappling 8×5 min + Lapy 5×5 min

Sobota: odpoledne MMA sparring 8×5 (na 50-60%); večer MMA drilování 30-45 min

Neděle: Volno

Celkově je tedy věnována větší pozornost posilování a to hned 4x za týden. Vše ostatní se jede po pětiminutových kolech, neboť 5 minut je pro MMA klíčový čas. Kdo se snaží utavit hodinovým běháním nechť se dá na maraton. Důležité je pochopit, že ne vše se jede na 100%. Např. MMA sparring mimo „přípravný kemp“ není důvod jet na víc jak 50-60%. To umožní hned několik věcí. V první řadě si tělo trochu odpočine od neustálého bití a bude lépe regenerovat. Za druhé sparing bude pravděpodobně daleko více kreativní a umožní tak lepší rozvoj bojovníka minimálně po technické stránce. No a v neposlední řadě možná nebudete během konverzace s kolemjdoucím slintat a mít tiky v obličeji (v pozdějším věku).

8-5 týdnů před zápasem

Pondělí: dopoledne Grappling 8×5 min + Lapy 5×5 min; večer Posilování

Úterý: dopoledne MMA sparring 8×5 (6 kontrolovaných kol, 2 volná kola, vše tvrdě); večer MMA drilování 30-45 min

Středa: dopoledne Grappling 8×5 min; večer Lapy 5×5 min

Čtvrtek: dopoledne MMA sparring 8×5 (6 kontrolovaných kol, 2 volná kola, vše tvrdě); večer MMA drilování 30-45 min

Pátek: dopoledne Grappling 8×5 min + Lapy 5×5 min; večer Posilování

Sobota: dopoledne MMA sparring 8×5 (6 kontrolovaných kol, 2 volná kola, vše tvrdě); večer MMA drilování 30-45 min

Neděle: Volno

V tomto schématu je několik změn. Ubylo posilování na 2 tréninky za týden, ale na druhou stranu se zvýšila intenzita MMA sparringu. V této fázi je důležité maximálně využívat ochraného vybavení jako jsou velké rukavice, přilba atd. Zároveň je vhodné trénovat s partnery, kteří se nesnaží bojovníka za každou cenu po tvrdém úderu dorazit. Pořád je to jen trénink!

4-1 týden před zápasem

Pondělí: dopoledne Grappling 8×5 min + Lapy 5×5 min; večer Posilování

Úterý: dopoledne MMA sparring 6-10×5 (počet kol volit dle délky plánovaného zápasu x2, jen se znýmými partnery a ne už tolik tvrdě, 3-2 týdny před zápasem již netrefovat hlavu); večer MMA drilování 30-45 min

Středa: dopoledne Grappling 8×5 min; večer Lapy 5×5 min

Čtvrtek: dopoledne MMA sparring 6-10×5 (počet kol volit dle délky plánovaného zápasu x2, jen se znýmými partnery a ne už tolik tvrdě, 3-2 týdny před zápasem již netrefovat hlavu); večer MMA drilování 30-45 min

Pátek: dopoledne Grappling 8×5 min + Lapy 5×5 min; večer Posilování

Sobota: dopoledne MMA sparring 6-10×5 (počet kol volit dle délky plánovaného zápasu x2, jen se znýmými partnery a ne už tolik tvrdě, 3-2 týdny před zápasem již netrefovat hlavu); večer MMA drilování 30-45 min

Neděle: Volno

2 posilovací tréninky zůstaly, nicméně slouží spíš jako tréninky udržovací a lze je úplně vypustit v případě potřeby. Velmi důležité je při MMA sparingu trénovat s lidmi, které daný tým dobře zná. Ideální jsou kvalitní a hraví sparing partneři. 3-2 týdny před zápasem již nedoporučuji trefovat hlavu, neboť se zvyšuje riziko zranění (i nechtěné KO), případně náchylnost na KO během zápasu. Pokud je plánovaný zápas vypsán na 3 pětiminutová kola stejně je dobré počet tréninkových kol zdvojnásobit.

1 týden před zápasem

Zde platí jen lehký trénink maximálně pro pocení, žádné sprinty až do navážení!

Co říct na závěr? Přístupů existuje celá řada. Tento článek pouze předkládá obecnou tréninkovou platformu, kterou nelze přesně použít na každého. Někdo je slabý, někdo silný, jiný bojovník má skvělý wrestling, další zase nic neustojí. Lze ale aplikovat jisté principy, které se v daném rozvrhu nacházejí a vytvořit si vlastní tréninkový program odpovídající konkrétním potřebám. Pro naprostou většinu sportovců bude fungovat kombinace mma sparingu a nácviku technik + silový trénink + sprinty (to může být běh, lze ale sprintovat i na boxovacím pytli, lapách nebo třeba pomocí kettlebell swingu) v různém poměru. Někteří šampióni se vypracovali hlavně díky sparingu, jiní časem sparing omezili a dosáhli na titul údajně díky kondiční přípravě (sprinty, velká činka apod.). Je na každém jaký přístup zvolí. Pokud si myslíte, že vaše dovednosti a timing jsou naprosto super, můžete víc pracovat na brutální síle, případně se naopak věnovat více bojovým dovednostem a silový trénink vynechat (zvedáte s prstem v nose dvojnásobek své váhy na deadlift v sériích po 5+, ale Joe Rogan váš box při zápase zrovna nechválí).

Jedno je ale jisté – netrénujte věčně naplno, spárujte hodně často a chytře, buďte hodně silní!

TGU – výborný cvik nejen pro MMA!

„Turkish Get up“, ve zkratce TGU, je vynikajícím cvikem „oldschool“ zápasníků a siláků, který se u nás pomalu dostává do podvědomí veřejnosti. Světově známý coach Steve Maxwell hovoří o TGU jako o fantastickém cviku na posílení úplně všeho a jako o dobrém rehabilitačním nástroji pro ramena. Cvik může být zajímavý i tím, že připomíná tzv. „technické postavení“ (pojem „technical standup“ se běžně používá v MMA – smíšené bojové sporty). Takové vstávání lze využít třeba v brazilském jiu jitsu, zmíněném MMA, sebeobraně nebo pokud sebou člověk někde plácne na chodníku. TGU = elegantní technické postavení se železem v ruce.

Jak to vypadá?

TGU je cvik, při kterém cvičenec leží na zádech, jednou rukou vytlačí kolmo nahoru nějaký předmět, typicky kettlebell, jednoruční činku, velkou činku, odvážnější mohou např. i nějakou osobu s tím, že daná zátěž pak zůstane v této pozici po celou dobu.

Z lehu se pak musí kontrolovaně postavit a následně po stejné dráze pomalu dostat zpět. Celý cvik je předveden na videu níže. Zde přikládám některá fakta:

  • TGU je komplexním silovým cvikem, který kombinuje celou řadu pohybů

  • Primárně zahrnuje vertikální tlak a spodní tlak ve formě výpadu. Když se ale v tom člověk šťourá víc dá se tam najít přetáčení, varianty podporu a vzporu nebo kyčelní ohyb

  • Je cvikem na „celého člověka“, skvělým koordinační cvičením a testem odhalujícím případné pohybové nesrovnalosti

  • Pomáhá rozvíjet reflexivní stabilitu a sílu

  • Má velký dopad na zdraví ramen, působí rehabilitačně i preventivně

  • Jedná se o tzv. unilaterální cvik, který umožňuje pracovat na případných asymetriích

  • Jsou zde základní pohyby, které kdysi dávno všichni uměli, ale to jen do té doby, než došlo nevhodným životním stylem k přeprogramování viz. můj článek o bolestech zad a řešení ke shlédnutí zde.

  • Nevyžaduje žádné extra vybavení

  • Jakmile si ho cvičenec dobře osvojí, může hodně zesílit, udržovat základní mobilitu a potažmo tak posilovat celkové zdraví

  • V MMA a příbuzných sportech může pomoc při vstávání ze země (v dnešním MMA je to jedna z priorit)

Znamená to tedy, že by to měl cvičit každý? Ne. Zkuste ale najít jeden jediný silový cvik, který vám dá tolik co TGU…

Já osobně jsem během života zesílil především díky lednímu hokeji, karate, zápasení a těžší manuální práci. Později díky dřepům s velkou činkou, benchpressu a kladivovým bicepsovým zdvihům. Ani s mobilitou problém nebyl, alespoň do doby než jsem začal hodiny zírat do monitoru počítače. Nakonec myslím, že TGU bych nikdy v životě cvičit nemusel. Možná bych už nemusel dělat žádná doplňková posilovací cvičení, protože mi lidé na žíněnce neříkají, že bych byl slabý nebo pomalý, a také nejsem v jednom kuse zraněn. Měl bych tedy pracovat víc na technice?… ALE kdybych něco zvedat chtěl a teď si musel vybrat jeden jediný silový cvik, možná by to byl právě tento „get up“. Něco podobného řekl i, lifterské komunitě velmi známý, fyzioterapeut a coach Gray Cook.

Každý člověk, bojovník ne-bojovník, má jiné potřeby, touhy, nadšení pro věc. Někoho zvedání železa velmi baví, pro jiného to může být ideální nástroj jak řešit problémy třeba se zmíněnými rameny, někdo se vzhlédne ve cvičení s vlastní vahou, další člověk chce být klasická „pumpička“ a občas se najdou ti, kteří mají k jakémukoli tradičnímu posilování úplný odpor (ti to obvykle nejvíc potřebují). Vždy záleží na konkrétním cíli.

Když se ho ptali jestli nějak doplňkově posiluje, lámanou angličtinou odvětil: „No no, I only use the gi, I push and pull“.

Čistě pro zdraví a pohodu doporučuji pestrost, ale zároveň dobrý programming, tedy ne to jen tak plácat všechno dohromady. Pro MMA bojovníky a jiné atlety nechť je trénink víc monotónní, ale v obou případech by mělo jít o jednu zásadní věc – odstranit brzdy. Brzdy rozsahu pohybu, síly, rychlosti, kompletní odemčení potenciálu. Pozor však! Extra posilovací cviky jsou doplňková cvičení a pro MMA atleta (platí i pro jiné sporty) by neměly být priorita! Pokud někdo postaví bojovou taktiku na tom, že bude benčovat 200 kg, případně pojede TGU s ¾ vlastní váhy, rozjede uprostřed ringu „kraula“, pak někoho natlačí na klec, hrubou silou bude rvát všechny porazy, na zemi bude neustále v pozici, kdy musí někoho, byť úspěšně, benchpressovat, tak v nejvyšší lize brzy narazí na problémy nejen se soupeři, ale i s vlastním zdravím.

Jen pro zajímavost. Při mé poslední návštěvě u Grega Nelsona v Minnesotě jsme se bavili o přípravě Brocka Lesnara, což je naprosto neuvěřitelný atlet. Po té, co Brock zničil všechny sparing partnery a už nebylo moc z čeho vybírat, byl pozván několikanásobný mistr světa v BJJ Rodrigo Comprido. Oproti Lesnarovi vypadal jak dítě, dokonce s ním Brock ani nechtěl trénovat než ho tento borec na zemi totálně utahal. Když se ho ptali jestli nějak doplňkově posiluje, lámanou angličtinou odvětil: „No no, I only use the gi, I push and pull“.

Tak zvedat nebo nezvedat?

Za mě zvedat, ale chytře.

Železo má spoustu výhod a při správném programmingu málo nevýhod. Ono všechno je totiž nečím vykoupeno a záleží jak se s věcmi naloží. Např. takové cviky s kettlebell jako halo, armbar a TGU jsou úžasným nástrojem na otevření ramen. Sám mohu potvrdit. Má ale cenu zvedat o hodně víc jak polovinu vlastní váhy v TGU? 2 násobek a více váhy na mrtvý tah? Od určitě úrovně by to vyžadovalo specializaci – sežralo moc času a o to v MMA tréninku přeci nejde. Nakonec co dnes v kleci primárně rozhoduje je to, kdo má větší „gas tank“.

Závěr

Pokud je někdo minimalista, chce zesílit, zapracovat na mobilitě, TGU je skvělou volbou. MMA bojovníkům může dávat určitou výhodu při vstávání ze země a je dobrým korektivním cvičením. Osobně znám borce, kteří mi na žíněnce vždy přišli trochu nestabilní a ne dvakrát silní. Progresivně se propracovali až k těžkým TGU a swingům. Musím uznat, že je to dnes v klinči znát.

Chci ale zdůraznit to progresivní propracování k TGU, neboť tento cvik klade veliké nároky na koordinaci a soustředění. Je lepší začít od základů, restartovat pohyb pomocí jednodušších drilů a dostat se až sem. Kdo to uspěchá může si přivodit zranění, případně TGU vůbec neocení. Proto místo „youtube“ instrukcí doporučuji odbornou konzultaci s dobrým trenérem, neboť správné metody šetří čas a přináší výsledky. A ruku na srdce, kolik lidí se dnes umí normálně hýbat (třeba obyčejná ladná chůze, ukázkový hluboký dřep, vzpor, kyčelní ohyb, most, kotrmelec, lezení po čtyřech atd.)? Kolik lidí umí správně dýchat, nedřepí denně hodiny na zadku nebo není oblbnuto nepřeberným množstvím reklam? Jak to dopadá, když se takový člověk potom vypraví do gymu a jde se pořádně zničit? Bývá to obvykle metoda pokus-omyl, střídání chvil nadšení a frustrace nebo předčasné ukončení MMA kariéry.

V prvním videu pod článkem je demonstrace TGU dle StrongFirst. Jsem moc rád, že jsem se cvik mohl správně naučit v KB5 Praha, pro mě top škole síly, kam vždy rád zavítám.

Druhá ukázka je provádění jednoduchých úniků z nevýhodných pozic (side mount) a vstávání u pletiva. Ve všech případech je použit „technical standup“. Všimněte si podobnosti s TGU.

Minimální efektivní dávka v tréninku

Tento krátký článek je reakcí na většinový (cca 90% lidí co vidím v gymech) přístup k tréninku ve fitku a na žíněnce.

Systém minimální efektivní dávky není ničím novým, přesto vám ho přiblížím a rovnou i aplikuji v několika případech týkajících se sportovního tréninku.

Dotyčný se ho ptal: „Eldare, ty se s námi před sparingem nerozcvičíš?“ Ten odvětil: „Kámo, já nesoutěžím v rozcvičce“ a vrátil se ke svému povalování.

O co jde? Stručně řečeno – z minima vytěžit maximum. Tedy přesně kolik musím udělat práce, abych docílil požadovaného výsledku. Nic více, nic méně. Udělat jen tolik sérií a opakování, aby docházelo k jasnému snadno měřitelnému zlepšování a přesto zbývalo dost prostoru na další věci. To může být např. trénink MMA, hokejové utkání, těžší manuální práce, sportovní tanec, společenská událost nebo třeba romantická večeře. Ať je to cokoli, mít hodně energie a času po celý den je fajn.

Kolik kol musím věnovat MMA sparingu a jakou intenzitu zvolit? Jaké minimální úsilí stačí vynaložit na přidělený task od mého šéfa v práci, tak aby výsledky byly uspokojivé? Aplikovat to lze kdekoli.

Můj známý, bojovník „Yakuza“ (lidé z branže tuto bjj mašinu jistě znají) mě hodně pobavil na Facebooku. Resp. kdosi o něm napsal krátký příspěvek, který se týkal posledního tréninku. Dotyčný se ho ptal: „Eldare, ty se s námi před sparingem nerozcvičíš?“ Ten odvětil: „Kámo, já nesoutěžím v rozcvičce“ a vrátil se ke svému povalování. Nepochybuji, že nakonec všechny totálně zničil.

V čem je tedy problém?

Existuje celá řada mýtů a jedním z nich je, že když neodejdu z tělocvičny úplně propocený, rozlámaný nebo jak se říká zničený, nebudu se zlepšovat. Není to tak!

Téma č. 1 – silový trénink

Naprostou klasikou je trénink ve fitku, kam cvičenec, řekněme cvičenec A, chodí proto, aby posiloval. Přesně tak to řekne: „Já tu posiluji!“ Sloveso posilovat je o podstatném jménu síla. Čili kdo dělá desítky opakování na kladkách, tráví minuty v tzv. prknu a přitom vám říká, že zrovna posiluje, tedy asi předpokládá, že pracuje na síle = chce zesílit. Proč tedy trénuje vytrvalost? Pravda, možná má na mysli posílení ducha a pak tedy nic proti tomu, ale spíš je jen negativně ovlivněn mainstreamem. Ze zkušeností vím, že tento člověk obvykle cvičí proto, aby se zpevnil, lépe cítil a lépe vypadal. Většinou vůbec netuší, že zpevnění=síla, síla=zpevnění, a proto trénuje….. vytrvalost. Není to kravina?

Lze předpokládat, že když bude cvičenec A produkovat více maximální síly, bude tím pádem i pevnější a tato pevnost (napětí) zůstává mírně vyšší i v klidu, což je vlastně v tomto případě žádoucí. Nezaměňovat s vyčerpáním energetických zásob ve svalech! Když se nakumuluje hodně únavy, obvykle nezbývá moc energie pro svalové uvolnění. Proto má řada lidí pocit, že jsou po 200 opakováních unožování pevnější. Výsledkem je často jen namoženost, krátkodobá bezúčelná ztuhlost a zřejmě i specifická vytrvalost pro daný pohyb (praktické). Naproti tomu maximální síla se rozvíjí tak, že se cvičenec naplno zpevní a to klidně i bez přidané vnější zátěže. Musí být ale dostatečně odpočatý a celé to nesmí trvat příliš dlouho. Může to být třeba krátké „prkno“ (do 10 sekund, ale se snahou o maximální napětí), s přidanou zátěží např. floor press s jednoručkou, mrtvý tah s velkou činkou apod. Krátce, intenzivně, dlouhé přestávky, opakovat často a cvičenec A bude mít konečně dobré výsledky alespoň co se síly (pevnosti) týče. Avšak pozor! Oddělat si záda nebo třeba kolena může jít snadno pokud člověk nemá potuchy o správném provedení => vyhledat napřed dobrého trenéra.

Závěr – pokud chce mít někdo pevnější tělo, je optimální cvičit především s velkým odporem a chtít se zlepšit co se týká překonávání tohoto odporu = zvýšit maximální sílu. Pokud chce někdo zesílit tak, aby mu to pomohlo v jiném sportu, jsou pravidla stejná. Minimální efektivní dávka = cvičit jen tolik, kolik je potřeba, aby člověk hodně zesílil. Tedy jen krátce, intenzivně, ne do selhání a celé to opakovat často!

Pozn. Když jsem cvičil program PTTP dle Pavla Tsatsoulina, povětšinou jsem po cvičení odcházel dokonce nabitý energií a přesto jsem se velmi rychle zlepšoval.

Téma č. 2 – MMA trénink

Při MMA sparingu je důležité co? Síla (čím více tím lépe), technika a specifická vytrvalost pro základ určitě stačí. K tomu patří další kvality jako je rychlost, taktika, pro soutěže i správně nastavená mysl atd., ale většina lidí pohoří právě kvůli nedostatečné výdrži, slabosti nebo úplně mizerné technice. 3 základní pilíře: síla, technika a specifická vytrvalost. Když se vezme v úvahu, že síla je královna pohybových schopností, dle zakladatele StrongFirst (prestižní světová organizace silového tréninku) Pavla Tsatsoulina je to i dovednost (dá se naučit), tak je to, vedle techniky, priorita. Pavel říká, že síla je jako sklenice, kterou lze naplnit ostatními fyzickými kvalitami. Čím větší sklenice, tím více vytrvalosti, sportovních dovedností atd. může pojmout.

Moderní MMA se dá přirovnat k desetiboji, což nedávno řekl i bývalý rekordman a mistr světa Roman Šebrle.

Z technického pohledu MMA atlet musí:

  1. velmi dobře boxovat (těží z thajského boxu, karate, klasického boxu atd.)
  2. být obratný zápasník (těží ze zápasu, samba, juda atd.)
  3. umět zápasit na zemi (těží z brazilského jiu jitsu, catch wrestlingu atd.)

To jsou hned 3 oddělené disciplíny = spousta práce.

K tomu musí být maximálně silný pro svoji váhovou kategorii a také vytrvalý neboli být schopen zápasit v ultra vysokém tempu 5 kol po 5 minutách = spousta další práce.

Troufám si tvrdit, že velká část lidí trénuje neefektivně, jinými slovy systém minimální efektivní dávky jim nic neříká.

Problém není sám o sobě v nácviku jednotlivých dovedností, daný sportovec prostě piluje box, zápasí, válí se na zemi přičemž škrtí své sparing partnery. Z nějakého důvodu však i zde panují jisté mýty, např.:

  • je potřeba se po náročném sparingu ještě dorazit nějakým kruhovým tréninkem, leh sedy, angličáky atd.
  • je nutné zařadit doplňkové kondiční cvičení typu „kruhový MMA trénink“ (Mimochodem v USA na to prý je i nová instruktorská licence. Zaplatíte pár stovek dolarů a najednou je z vás „MMA kondiční coach“ co prohání průměrné úředníčky po x stanovištích a oni si na chvíli připadají jak opravdoví válečníci. Často je to technicky náročné s malým přínosem do života a velkým rizikem zranění. Všichni ale odejdou totálně zničeni a tak to přeci má být)
  • je potřeba provádět komplikované cviky z olympijského vzpírání, aby byl cvičenec hodně explozivní (trhy, přemístění atd.)

Mistr světa v brazilském jiu jitsu a jeden z top amerických trenérů přes silový a kondiční trénink Steve Maxwell to říká jasně. Pokud chcete mít větší výdrž na žíněnce, prostě víc drilujte a spárujte! To se nedá ničím nahradit nehledě na to, že součástí sparingu je také práce s energií, šetření sil a správně načasovaný útok následovaný uvolněním. Velmi velmi těžko se to simuluje. Z toho vyplývá – fyzičku nabírat hlavně sparingem a drily. Díky tomu se pokryjí hned 2 věci, vytrvalost a technika, resp. aplikace procvičovaných drilů v souboji. Pokud cvičenec tráví x hodin v týdnu „MMA kruháčem“ tak bude mít výdrž hlavně v oněch angličácích, výpadech atd., ale ne nutně na žíněnce. Neunavujte se extra angličáky, ale raději přidejte na intenzitě sparingu pokud je vám to málo! Pozn. neznamená to, že úplně zavrhuji veškeré aktivity typu běhání apod., jen je neberu jako hlavní kondiční nástroj.

Sílu (maximální) je třeba rozvíjet doplňkově, neboť vyžaduje velké soustředění, odpočatost a totální zpevnění. Z tréninku by cvičenec měl odejít silný, nabitý energií a připravený na další trénink např. nácvik vstávání u pletiva, lapy apod. Je tedy nutné posilovat krátce, hodně odpočívat a rozhodně nevolit klasický „pumpičkovský“ styl (pokud není na programu nabírání svalové hmoty).

Každý může zesílit na jednoduchých základních cvicích, přínos to bude mít ohromný, rizika minimální.

A co to zmíněné vzpírání kvůli explozivitě? Znovu to byl Steve, který hned v několika rozhovorech mluvil o zajímavém fenoménu a sice, že vzpěrači nejsou explozivní díky, nebo jen díky, tomu co cvičí, ale především kvůli vrozeným dispozicím. Jinými slovy, člověk se stane vzpěračem, protože má od malička pocit, že je mu takový druh pohybu vlastní a exceluje v něm. Rychle, silně, explozivně a krátce, to je přesně ono! Přirozeně tak zůstane věrný svému nově objevenému sportu a nebude se pouštět do maratonu, kde mu to moc nejde (s maratoncem je to přesně naopak). Co z toho tedy vyplývá? Je fajn si uvědomit, že tito „super-atleti“ jsou jací jsou možná díky vrozeným dispozicím, které objevily a nechaly je parádně projevit v této technicky velmi náročné sportovní disciplíně. Jestliže však mám za sebou roky kvalitního tréninku karate a pořád jsou mé údery relativně vlažné, pak zřejmě explozivní schopnost nebude moji doménou. Zařazení silového přemístění s velkou činkou mi nemusí pomoc a navíc mě může, oproti třeba relativně snadnému mrtvému tahu, vyřadit z tréninku. Poměr mezi rizikem a přínosem daného cviku zkrátka není dobrý, za to přínos zmíněného mrtvého tahu, který se může celkem rychle naučit téměř každý, je úplně jiné kafe.

Shrnuto – nepropadat falešnému pocitu, že když někdo něco cvičí a je nějaký, že když to budu cvičit já, budu také takový. Všichni mají nějaké slabiny a přednosti. Jedno je ale jisté, každý může zesílit na jednoduchých základních cvicích, přínos to bude mít ohromný, rizika minimální a nezabere to tolik času = více odboxovaných kol, wrestlingu, procházek v přírodě atd.

Celkový závěr

Ujasnit si priority. Pokud někoho baví trávit hodiny v upoceném gymu namísto čerstvého vzduchu, být neustále ko, dávat si haldu šlofíků během dne, přežírání atd., pak je to v pořádku, nicméně jedinec si koleduje o pravý opak zdraví, dlouhověkosti a možná i slušné výkonnosti (alespoň z dlouhodobého pohledu). Vrcholový trénink MMA bojovníka, který má na dohled smlouvu zajišťující slušnou budoucnost je něco jiného a dotyčný se nakumulované únavě často nevyhne. Může ale chytře aplikovat minimalistický přístup k tréninku a neustále se snažit systém vylepšit namísto podlehnutí moderním marketingovým tahákům, předraženému vybavení, doplňkům, zastaralým nefunkčním (destruktivním) metodám apod., které budou jen zbytečným rozptýlením a za pár let po nich ani pes neštěkne.

Video technika s Gregem Nelsonem

Pokud chcete typ od kouče světového formátu, mrkněte na toto video. Během mé loňské návštěvy USA jsem opět zavítal do dvou gymů – The Academy a Spartan Martial Arts. V oddílu The Academy trénuje Greg Nelson, tedy trenér, který vychoval celou řadu sportovců, včetně několika šampiónů UFC.

Greg souhlasil s natočením krátkého videa, kde ukazuje obranu proti „double leg“ porazu. Video je určeno všem fanouškům MMA z ČR.

Enjoy!